Ústavní stížnost
15. 08. 2019

Ústavní stížnost senátorů proti úhradám ve zdravotnictví: Základní informace

Skupina senátorů napříč politickým spektrem podala dne 31. prosince 2018 návrh Ústavnímu soudu na zrušení souboru právních předpisů, které upravují organizaci a financování zdravotnictví. Zde se nalézají základní informace o této iniciativě.

ROZCESTNÍK: Ústavnímu soudu se předkládá k přezkumu

* * *

Systém zdravotnictví v ČR není v pořádku

Náš systém zdravotnictví je na hraně krize v důsledku špatné práce těch, kteří jej řídí a organizují. Mělo by jít o veřejnou službu, zaručující právo na zdraví všem občanům, ve skutečnosti pacienti čelí nerovnostem a nedostupnosti péče. Nefungují ani korektní tržní vztahy, úspěch poskytovatelů péče není závislý na ceně a kvalitě, ale schopnosti se "dohodnout" s politiky a úředníky, kteří dle libovůle rozhodují o stamiliardových odvodech daňových poplatníků. Systém zdravotnictví se do této provizorní a neuspokojivé podoby dostal postupně během minulých dvaceti let a nyní, v roce 2019, jsoz meze jeho odolnosti takřka vyčerpány.

Rutinní péče dosud zůstávala i v podfinancovaných nemocnicích alespoň průměrná díky úsilí běžných zdravotníků, také očekávání pacientů zvyklých na zdravotnictví před 1989 byla dosud skromná. Průběžně vznikající krize na úrovni systému i jednotlivých nemocnic byly dosud vždy zalepeny dotacemi a injekcemi veřejných peněz. Ale v přicházejících letech se pravděpodobně setká finanční krize, daná zpomalením hospodářství, s krizí personální. Nedojde-li ke změně, zchudlý systém nejprve obětuje slabší (např. regionální nemocnice), čímž prudce poklesne dostupnost a kvalita běžné péče. Zanikne též prostor pro dohodu mezi silnými, ti svedou ostrý boj o zbylé peníze. Nespokojenost občanů překročí kritickou mez a nastane společensko-politický konflikt. Takovému vývoji chtějí senátoři zabránit tlakem na nápravu, dokud je čas.

Co vadí skupině senátorů na současném zdravotnictví?

Senátoři, kteří podepsali podnět Ústavnímu soudu, jsou znepokojeni

  • nerovnostmi v přístupu k solidárně hrazené zdravotní péči, které vznikají mezi pacienty v závislosti na místu bydliště, druhu onemocnění a sociálním postavení, a které se projevují výraznými rozdíly v úrovni péče a čekacích dobách;
  • pokřiveným prostředím v oblasti ekonomiky zdravotnictví, kdy poskytovatelé totožného typu dostávají za tytéž služby zaplaceno násobně odlišně, jen z historicko-politických důvodů, bez ohledu na kvalitu, efektivitu ani potřebnost poskytované péče;
  • neetickými pravidly úhrad, podle kterých jsou zdravotníci finančně trestáni za poskytování medicínsky žádoucí péče, a tím vedeni k protiprávnímu odmítání nemocných pacientů, ale též k poskytování zbytečné péče zdravým pacientům;
  • cenotvornými mechanismy, které nezohledňují náklady a přiměřený zisk, ale jsou výsledkem dohod zájmových skupin, dosahovaných postupy vycházejícími z principů korporativismu, nikoliv z demokratických principů;
  • a celkovou nepředvídatelností úhradového systému, kde úspěch podnikatele ve zdravotnictví není dán jeho úsilím, kvalitou ani etickým přístupem k pacientům, ale jeho schopností vyjednat si v netransparentním prostředí ekonomické výhody s pojišťovnami, případně jeho ochotou přizpůsobit rozsah péče bez ohledu na lékařskou etiku a dobro svých pacientů úhradových vzorcům, vydávaných každoročně libovůlí výkonné moci.

Důsledkem tohoto stavu je zhoršený přístup k hrazené péči běžných pacientů postrádajících peníze či známosti, permanentní krize zdravotnictví navzdory rozsáhlému přilévání peněz, odchod lékařů do zahraničí a postupná degradace soustavy zdravotnických zařízení, viditelná zejména v regionech.

Co všechno ústavní stížnost senátorů napadá?

Předmětem ústavní stížnosti je především takzvaná Úhradová vyhláška, která každý rok upravuje rozdělování veřejných peněz.

Jenže úhradové vyhlášky jsou pouze jedním z prvků určujících, kdo bude kde poskytovat jakou péči a za kolik peněz. Zařazení konkrétních služeb do úhrad a zčásti i jejich nacenění vyplývá z vyhlášky o Seznamu výkonů s bodovými hodnotami. Uzavírání smluv na hrazené služby, a tedy i jejich bezplatné zajištění pro občany, je dále dáno smluvní politikou pojišťoven. Obsah smluv, včetně aplikace pravidel o úhradě a úhradových dodatcích, je pak dán vyhláškou o rámcových smlouvách. Zásahy do základních práv poskytovatelů a pojištěnců jsou důsledkem spolupůsobení všech těchto prvků smluvní a úhradové regulace jako celku. Proto směřuje iniciativa senátorů nejen proti úhradovým vyhláškám, ale i proti dalším prvkům úhradové regulace v dalších zákonech a vyhláškách.

Senátoři tak žádají Ústavní soud o přezkum pravidel přidělování smluv s pojišťovnami, rozmístění smluvních nemocnic a ordinací, rozmístění a financování tzv. center specializované péče,sjednávání podmínek smluvního vztahu mezi pojišťovnami a zdravotnickými zařízeními,stanovování výše a podmínek úhrady moderních léčiv, určování, která vyšetření a operace budou bezplatná a která ne, astanovení ceny, kterou dostanou nemocnice a další zařízení za péči zaplacenou na základě vyhlášky nebo individuálních dohod.

Kde se lze o ústavní stížnosti dozvědět víc?

Veškeré dění ohledně ústavní stížnosti považujeme za veřejné, protože se týká občanů jako pacientů i jako daňových poplatníků. Plné znění ústavní stížnosti je dostupné v naší sekci Dokumenty, nebo přímo u zdroje na stránkách Ústavního soudu pod značkou Pl.ÚS 49/18. Jednotlivé části ústavní stížnosti a novinky k nim zveřejňujeme také v sekcích  "Obsah stížnosti""Repliky a vyjádření".

Ondřej Dostál

Ondřej Dostál
JUDr. Ondřej Dostál, Ph.D., LL.M. je učitelem zdravotnického práva a právníkem Platformy zdravotních pojištěnců ČR