Pro pojištěnce
16. 01. 2017

Pacientské organizace v českém zdravotnictví

Pacientské organizace nejsou důležité pouze pro pacienty, v poslední době se o spolupráci s nimi snaží i Ministerstvo zdravotnictví. O významu, účelu a funkci pacientských organizací v systému zdravotnictví a o dalších tématech je následující rozhovor s JUDr. Ondřejem Dostálem.

Rozhovor je převzat v plném znění, originál můžete najít v přiloženém odkaze na webových stránkách magazínu HOSPITALin.

 

Myslíte, že pacientské organizace plní potřebnou společenskou úlohu, nebo je to obrana bezbranných?


Pacientské organizace jsou důležité pro správný chod zdravotnictví. Účelem jeho veřejně financované části totiž není zajišťovat provoz nemocnic, platy lékařů nebo vývoj nových léků, jeho účelem je z peněz pojištěnců a daňových poplatníků zajistit efektivně léčbu nemocných a zlepšování zdraví populace. Rolí pacientských sdružení je starat se, aby se vědomí tohoto účelu zcela nevytratilo z politických debat, a pomáhat nemocným, aby se v systému neztratili.
Pacientská sdružení jsou nutnou protiváhou zdravotních pojišťoven i zdravotnického průmyslu, aby se na rozdělení vybraných peněz nedohodli „o nás bez nás“, neefektivně a na úkor zajištění dostupnosti péče. Potřebnost této protiváhy je zřejmá z podoby recentních úhradových vyhlášek, ve kterých je zájem pacientů až to poslední, co je zohledňováno, byť se pacienty všichni účastníci jednání zaklínají – první jdou vždy zájmy silných segmentů poskytovatelů či průmyslu a pokud z toho, že si vymohou více peněz, mají prospěch i někteří pacienti, jde spíše o vedlejší efekt. Dalším příkladem jsou řízení o úhradách léčiv, z nichž byli pacienti nešťastnou novelou z roku 2008 zcela vyloučeni. Nemocní, pro které je životně důležité, zda bude jejich lék hrazen, či ne, mohou tak jen pasivně vyčkávat, jak dopadnou jednání mezi pojišťovnami a lékovými firmami. Kdyby se základní pravidla systému, jako je tvorba sítě poskytovatelů, rozsah a podmínky úhrady, atestační předpisy, nebo administrativní povinnosti typu informovaných souhlasů, vytvářely výhradně podle potřeb pacientů, vypadaly by výrazně jinak než nyní. A myslím, že i mnoha zdravotníkům by se líbily o dost víc než současné regulace, už proto, že by z lidského hlediska dávaly smysl.


Setkáváte se s tím, že ve sporu lékaři nebo zřizovatelé nemocnic zkreslují skutečnost, tzv. drží při sobě?


Jak kdy. Každý, kdo zastupoval pacienty ve škodních sporech, zažil situace, kdy znalci podávají velmi, velmi mírná hodnocení lege artis postupu kolegů, zejména je-li souzeno prestižní pracoviště nebo společensky významný lékař. Správným dotazem na znalce je – a toto učíte i mediky na fakultě?
Opačná situace nastává, když jde o dotace, peníze od pojišťovny či jiné prebendy. Setkal jsem se třeba s tím, že významný lékař jako člen komise ve výběrovém řízení zablokoval zasmluvnění konkurenčního pracoviště ve vedlejším okrese jako „přebytečného“. Nebo kdy převážně pražská odborná společnost zaujala názor, že regionální pracoviště jsou velmi nepotřebná, zatímco všechna pražská jsou velmi potřebná, pročež v Praze bylo specializovaných center pět, v regionu s dvoumilionovým spádem žádné a tamní pacienti dojížděli do Prahy. Specialisté s oblibou dávají SÚKLu odborná stanoviska, že praktici jsou hloupí a nesmějí předepisovat dražší léky na pojišťovnu – na to, že je to špatně, máme nyní krásný názor od Nejvyššího správního soudu. Oblíbenou zábavou lékařů v komisi pro Seznam výkonů je pod „odbornými“ záminkami blokovat vznik nových výkonů jiným specializacím, sestřičkám či lékárníkům, aby rozpočtem daný objem zelíčka nebyl dělen mezi zbytečně moc slimáčků. Aspekt nekolegiality je zjevný i na aktuálních vzdělávacích zákonech – jeden poněkud cynický kolega popsal politické debaty o atestačních oborech a vzdělávacích požadavcích tak, že ti, kteří už vylezli nahoru, se snaží kolegům za sebou skopnout žebřík, aby jim nedělali konkurenci.
Toto vše nemohou napravovat pacientská sdružení. Ve znalectví by měl nejhorší případy řešit trestný čin křivého znaleckého posudku, dále pak dlouho očekávaný zákon o znalcích přinášející vyšší expertné, ale také přísnější tresty za podjatost. Nepotismus při tvorbě smluvní sítě by správně mělo řešit právo hospodářské soutěže a lépe popsané procesy rozhodování pojišťoven. Řízení zdravotnictví pomocí různých poradních komisí by mělo nahradit fungující úřednictvo pod Služebním zákonem – vůle pro to se bohužel dosud hledá. Pacientská sdružení mohou na vzniklé důsledky pouze upozorňovat a jednotlivým pacientům pomáhat, aby přes to všechno nepřišli o rovný přístup k hrazené péči.


Má úlohu ombudsmama plnit stát, resp. zákonem zřídit tuto pozici, nebo je to právě protiváha, nezávislý ochránce, který by ani se státem neměl mít nic společného?


Zákon už přece nezávislého ombudsmana neboli veřejného ochránce práv zřídil. Sídlí v Brně, a kdo se o jeho činnost zajímá, ten zjistí, že v oblasti zdravotnictví dělá v mezích svých kompetencí dobrou práci. Často je neoprávněně kritizován, protože upozorňuje na témata, o kterých zdravotnický establishment nerad slyší a nechce je řešit, jako například dodržování práv duševně nemocných nebo seniorů v léčebnách, protizákonné omezování nároků na hrazenou ošetřovatelskou péči, nebo recentně neochotu pojišťoven zveřejňovat informace a důsledně uplatňovat regresy. Institut ombudsmana vznikl v zemích s vysokou politickou kulturou, kde výkonná moc na doporučení ombudsmana reaguje, i když nejsou právně závazná. To se naše ministerstva a pojišťovny bohužel musejí teprve naučit.


Myslíte, že funguje dostatečná ochrana pacientů v případě praktikování alternativních metod, homeopatie, Tradiční čínské medicíny a podobně?


„Alternativní metody“ jsou široká skupina mezilidských interakcí, zahrnující kontinuum od méně obvyklé, ale legitimní zdravotní péče až po vyložené podvody. Může jít též o služby z oblasti, kde zdravotní péče hraničí s lifestylovým poradenstvím, nebo výkonem práva na náboženské přesvědčení. Platné zákony umožňují dostatečně postihnout jednání podvodná (poskytovatel za účelem sebeobohacení uvádí klienta v omyl tvrzením o účincích, které nelze nijak doložit) i nebezpečná (poskytovatel nabízí postup prokazatelně poškozující zdraví). Mimo tento rámec je zákazník svého štěstí strůjcem, koneckonců jde o jeho peníze. Pokud je ovšem metoda nabízena registrovaným poskytovatelem, například fakultní nemocnicí v případě čínské medicíny, měla by být dodržena stejná pravidla jako u jakékoliv jiné léčby. ČLK upozorňovala správně na problém, že zahraniční (čínský) lékař musí splňovat pravidla pro výkon profese v ČR, mimo jiné řádné a uznané vzdělání, bohužel úřady alespoň dle dostupných zpráv na tento podnět dostatečně nereagovaly.

Můžou pacientské organizace ovlivňovat i rozhodování a postupy zdravotních pojišťoven?


„Ovlivňovat“ nikoliv, neboť rozsah hrazené péče i procesní rámec zajišťování tohoto nároku může stanovit jedině zákon. V platném právu existuje nulový prostor pro to, aby různé konzultační skupiny, třeba i pacientské, ovlivňovaly, co se zařadí či nezařadí do úhrad. Důležitou rolí pacientských sdružení je ale zajišťovat plnou vymahatelnost toho, co již do hrazené péče zařadil zákonodárce, a to pro každého jednotlivého pacienta, i bezprizorného chudáka z Horní Dolní, který si sám nezařídí ani tramvajenku. Zde je vzhledem ke stavu českého zdravotnictví pro pacientská sdružení obrovský prostor.

Další zdroje

Platforma zdravotních pojištěnců

Platforma zdravotních pojištěnců
Platforma zdravotních pojištěnců ČR, z.ú. je nestátní, nezisková organizace zaměřená na ochranu zájmů pacientů a pojištěnců v českém zdravotnictví.