Pro odborníky
05. 09. 2017

Jak řešit následující případy?

Jaké právo má pacient ve vztahu k obsahu lékařské zprávy? Kdo nese zodpovědnost za diskusní fórum na webu zdravotnického zařízení? Jaké nároky má lékařka při těhotenství? Na tyto a další otázky ze světa lékařů odpovídají právní experti z kanceláře PwC Legal v tomto článku.

Článek je převzat z webu MEDICAL TRIBUNE CZ, originál můžete najít v přiloženém odkaze.

 

Otázka: Jak řešit žádost pacienta o dodatečné doplňování zpráv, což se vyskytuje zejména v rámci bojů o různé výhody či nevýhody (důchody, průkazky, pracovní úrazy, řidičské průkazy). Má pacient právo žádat po lékaři, aby něco ve zprávě neuváděl, popřípadě aby něco do zprávy dodatečně doplnil?

Vedení zdravotnické dokumentace i vydávání lékařských zpráv je regulováno zákonnými pravidly, která nepřipouštějí prostor pro úvahy typu „toto uvedeme a tamto zamlčíme“. Pravidla nalezneme v zákoně č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, a v prováděcí vyhlášce o zdravotnické dokumentaci. Vydávání lékařských zpráv dále podléhá obecným předpisům o nakládání s osobními údaji, v současnosti jde o zákon č. 101/2000 Sb., po 25. květnu 2018 nás pak čeká nové evropské nařízení o ochraně osobních údajů č. 2016/679 (tzv. GDPR), které bude přímo upravovat zpracování osobních údajů i ve zdravotnictví a s jehož porušováním budou spojeny mnohem přísnější sankce, než tomu bylo do této doby.

Podle § 54 odst. 2 zákona o zdravotních službách musí být zdravotnická dokumentace vedena průkazně, pravdivě, čitelně. Podle odst. 4 téhož ustanovení se pak opravy zápisů ve zdravotnické dokumentaci provádějí novým zápisem. Zápis se opatří uvedením data opravy. Původní zápis musí zůstat čitelný. V doplnění nebo opravě zápisu ve zdravotnické dokumentaci na žádost pacienta se uvede datum a čas provedení zápisu a poznámka, že jde o opravu nebo doplnění na žádost pacienta; zápis se opatří podpisem pacienta a zdravotnického pracovníka, který jej provedl. To však rozhodně neznamená, že by si pacient mohl vybírat, co bude uvedeno v dokumentaci či lékařské zprávě. Účelem ustanovení o doplněních či opravách není popřít zásadu „průkazně, pravdivě, čitelně“, slouží naopak k uvedení případných nesprávností na pravou míru. Pokud pacient například trpí poruchou spojenou s abúzem alkoholu, což bylo lege artis zjištěno, nemůže požadovat, aby to bylo z dokumentace vymazáno a aby se to neobjevilo v případném posudku. Pokud však pacient abstinent upadl při manipulaci s lahvemi likéru, pořezal se, dostavil se páchnoucí alkoholem na pohotovost a lékař mylně zaznamenal do dokumentace, že je pacient opilec, musí být takový záznam opraven a v případných lékařských zprávách nemůže figurovat – ne však proto, že si to pacient vyžádal, ale proto, že a priorinebyl pravdivý.

Právní úprava doposud explicitně neřeší právo na výmaz osobních údajů ze zdravotnické dokumentace. Vzhledem k výše uvedené povinnosti zaznamenat opravy a ponechat původní záznam čitelný je ale zřejmé, že úplný výmaz osobních údajů není možný. Po účinnosti GDPR od května 2018 lze však předpokládat, že pacient bude moci požadovat úplné odstranění (nikoli jen viditelnou opravu) těch citlivých údajů, které byly zaznamenány protiprávně.

Lékař jednoznačně nemůže uvádět nepravdivé údaje. Ve vztahu k účelu, pro které je daná lékařská zpráva vyhotovena, má pacient maximálně právo, aby byly uvedeny takové osobní údaje, které jsou pro posouzení zdravotního stavu nezbytné. Pacient ovšem může spravedlivě požadovat, a případný správní orgán by i měl vyžadovat, aby lékařská zpráva byla úplná a neopomenula některé pravdivé skutečnosti, které jsou pro správné posouzení věci nezbytné.

Pro úplnost je třeba upozornit na problém záznamů o péči či vyšetřeních, jež si pacient nevyžádal a k jejichž provedení lékaře neopravňovala ani žádná výjimka v zákoně pro péči bez souhlasu. Může jít například o laboratorní testy u pacienta, který přišel na vyšetření s nemocí A, laboratoř však rutinně dělá i testy na nemoci či stavy B, C, D, které si pacient neobjednal, které nesouvisejí s odsouhlasenou léčbou nemoci A, nebo u kterých dokonce pacient aktivně nechce, aby byly vyšetřovány. Uchovávání záznamů o výsledcích takových neoprávněně provedených vyšetření by mohlo být vnímáno jako neoprávněné zpracování osobních údajů, neboť nebude kryto výjimkou pro zdravotnickou dokumentaci podle platného zákona č. 372/2011 Sb. ani podle připravované GDPR. 

Odpovídá: JUDr. Ondřej Dostál


Otázka: Naše zdravotnické zařízení provozuje webové stránky a facebook. Zajímalo by nás, kdo nese právní zodpovědnost za diskusní fórum a příspěvky, které se na obou médiích objeví.

 Za projevy porušující zákon, zejména v případech neoprávněného zásahu do práv na ochranu osobnosti a soukromí osoby či v případech diskriminačních či hanobících projevů apod., může odpovídat fyzická osoba i osoba právnická, tedy i poskytovatel zdravotních služeb, za něhož pověřený zaměstnanec na webové stránce či facebookové stránce zveřejňuje příspěvky.

Ve vztahu k facebookovým stránkám je nutno odkázat na obecné podmínky společnosti Facebook, se kterými společnost spojuje práva a povinnosti všech svých uživatelů – tedy jak těch, kteří si zřizují svou facebookovou stránku, tak těch, kteří na nich diskutují.

V první řadě je ohledně informací, které sám poskytovatel zdravotních služeb sděluje ve svých příspěvcích, nutno upozornit, že hlásí‑li se poskytovatel k určitému odbornému statusu a způsobí‑li škodu svou neúplnou či nesprávnou informací nebo škodlivou radou, kterou by neposkytoval zcela nezištně, ale v očekávání určité výhody (např. budoucí provize, udržení dobrého klienta apod.), bude za takto vzniklou škodu odpovídat. Dále je stěžejní povinnost poskytovatele zdravotních služeb k ochraně osobních údajů, které nesmějí být na webových ani facebookových stránkách ani jejich prostřednictvím nezákonně zpracovávány ani sdělovány. Podle judikatury se provozovatel diskuse v souvislosti s ochranou osobních údajů „nezprostí své odpovědnosti tvrzením, že pouze poskytuje prostor pro příspěvky, ale sám nic nezveřejňuje. Je totiž patrné, že jednotliví přispěvatelé své komentáře na server dávají právě proto, aby se jejich příspěvky dostaly k široké veřejnosti, a staly se tak veřejně přístupnými, což umožňuje.“ V této souvislosti upozorňujeme na nové evropské nařízení GDPR (č. 2016/679/EU), které bude i v České republice přímo účinné vůči všem subjektům, a to od 25. května 2018. Nařízení s porušením povinností spojuje značné pokuty.

Mimoto poskytovatel zdravotních služeb musí na svých webových i facebookových stránkách dodržovat povinnosti spojené s regulací reklamy, např. na léčivé prostředky na lékařský předpis.

Vedle odpovědnosti za vlastní příspěvky je třeba uvažovat i o odpovědnosti za příspěvky a projevy jiných uživatelů na diskusním fóru, které poskytovatel zdravotních služeb provozuje. Poskytovatel zdravotních služeb je vázán mimo jiné i zákonem č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti. Poskytovatel zdravotních služeb bude odpovídat za protizákonný obsah příspěvků uživatelů, pokud by mohl vzhledem k předmětu své činnosti a okolnostem a povaze případu vědět, že jednání uživatele jsou protiprávní, nebo pokud se prokazatelně dozvěděl o protiprávní povaze obsahu nebo o protiprávním jednání uživatele a neprodleně neučinil veškeré kroky, které lze po něm požadovat, k odstranění nebo znepřístupnění takových informací. Poskytovatel zdravotních služeb není ovšem povinen dohlížet na obsah přenášených nebo ukládaných informací nebo aktivně vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na protiprávní obsah informace. 

Odpovídá: Vendula Mezeiová


Otázka: Pokud jako těhotná lékařka nemůžu sloužit, mám nárok na dorovnávací příspěvek?

Podmínky nároku těhotné lékařky na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství se nikterak neliší od podmínek nároku jiných zaměstnankyň. Jsou upraveny v § 42 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Pokud se pro zjednodušení zaměříme pouze na zaměstnankyně těhotné (tedy nikoli zaměstnankyně po porodu nebo zaměstnankyně kojící), je základním předpokladem nároku na tuto dávku, aby těhotná zaměstnankyně byla převedena na jinou práci, a to z důvodu, že práce, kterou předtím konala, je podle zvláštních právních předpisů zakázána těhotným ženám nebo podle rozhodnutí ošetřujícího lékaře ohrožuje její těhotenství.

Za převedení na jinou práci se pro tyto účely považují též situace, kdy dojde k úpravě pracovních podmínek zaměstnankyně spočívající ve snížení množství požadované práce a pracovního tempa, zproštění výkonu některých prací, popřípadě přeložení k výkonu práce do jiného místa nebo k převedení na jiné pracoviště, pokud se tím odstraní příčiny, ze kterých je jinak taková práce těhotným ženám zakázána nebo ze kterých ohrožuje jejich těhotenství.

Pokud je uvedený předpoklad splněn, těhotná zaměstnankyně má na vyrovnávací příspěvek nárok, pokud dosahuje bez svého zavinění nižšího započitatelného příjmu než před tímto převedením na jinou práci. Ke snížení započitatelného příjmu z důvodu kratší pracovní doby se však přitom nepřihlíží.

I přes výše uvedené však některé kategorie zaměstnankyň nárok na vyrovnávací příspěvek nemají; jedná se například o zaměstnankyně činné na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce, o zaměstnankyně vykonávající tzv. zaměstnání malého rozsahu či o dobrovolné pracovnice pečovatelských služeb. 

Odpovídá: Mgr. Lukáš Mojžíš


Otázka: Zaměstnavatel v naší nemocnici vydal nařízení, že všichni zaměstnanci se mají povinně dostavit na focení za účelem zřízení nástěnky ve vestibulu daných oddělení. Má zde být kromě fotografie uvedeno jméno a příjmení daného zaměstnance, titul a pracovní zařazení. Jedná se o menší akreditovanou nemocnici – nestátní. Zaměstnanci nejsou ve služebním poměru, většina z nich jsou řadoví zaměstnanci bez vyšší funkce. Kolektivní smlouva tuto problematiku nijak neupravuje. Již nyní visí ve všech vestibulech tabule, na které je uvedeno pracovní zařazení a jméno zaměstnanců, povinně nosíme vizitky, které obsahují i fotografii, což je běžná praxe i v jiných nemocnicích. Dle zákona č. 101/2000 Sb. mohou být pořizovány jakékoli fotografie pouze se souhlasem dané osoby. Zajímá mě, zda má zaměstnavatel právo požadovat po zaměstnancích, aby se nechali fotit, když s tím nesouhlasí, popř. zda je tato problematika nějak přesněji ošetřena.

V první řadě je třeba konstatovat, že fotografie zaměstnance musí být považována za jeho osobní údaj ve smyslu zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Umístění fotografií zaměstnanců na nástěnce ve vestibulu nemocničního oddělení pak jednoznačně představuje přinejmenším jejich zpřístupnění, popřípadě i zveřejnění, a je tedy jejich zpracováním ve smyslu § 4 písm. e) tohoto zákona.

Pro posouzení, zda je zaměstnavatel (jakožto správce osobních údajů) oprávněn zpracovávat osobní údaje zaměstnanců pouze s jejich souhlasem, nebo i bez něj, je klíčové nejprve zodpovědět otázku, za jakým účelem je jejich zpracování prováděno, přičemž zaměstnavatel je povinen tento účel předem stanovit. Zjednodušeně lze říci, že v případech zpřístupňování fotografií zaměstnanců bude záležet především na skutečnosti, zda je daný krok nezbytný pro ochranu práv a právem chráněných zájmů zaměstnavatele ve smyslu § 5 odst. 2 písm. e) zákona.

Jestliže jsou fotografie zaměstnanců umisťovány pouze na zaměstnanecké průkazy, které má pravděpodobně na mysli i tazatel pod pojmem „vizitky“, lze dospět k závěru, že cílem a důvodem takového opatření je především zajištění bezpečnosti a ochrany majetku, a že jej tedy lze zavést i bez souhlasu zaměstnanců.

Zpřístupňování fotografií na dveřích kanceláře či na jiných místech v rámci pracoviště, a to včetně zmiňovaných nástěnek, popř. v elektronické podobě na vnitřní počítačové síti zaměstnavatele, či dokonce veřejně na internetu, představuje ovšem situaci diametrálně odlišnou. Obhájení těchto postupů jako nezbytných pro ochranu práv zaměstnavatele se již jeví jako velmi obtížné, a zcela obecně tedy lze říci, že je zaměstnavatel v předmětných situacích povinen vyžádat si souhlas zaměstnanců. Pochopitelně však bude nezbytné v každém konkrétním případě posoudit všechny jeho specifické okolnosti.

Pracovněprávní předpisy sice ochranu osobních údajů zaměstnanců řeší jen velmi okrajově, nicméně druhý možný pohled na věc nabízí zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Podle jeho § 84 totiž lze zachytit podobu člověka tak, aby podle zobrazení bylo možné určit jeho totožnost, jen s jeho svolením. Toto ustanovení se tedy přímo dotýká již samotného pořizování fotografií, nikoli až jejich následného zpřístupňování či zveřejňování.

V případě, že se zaměstnanec domnívá, že zaměstnavatel zpracovává jeho osobní údaje v rozporu se zákonem, může jej podle § 21 zákona č. 101/2000 Sb. požádat o vysvětlení, popřípadě požadovat, aby vzniklý stav odstranil. Zcela nezávisle na tom je též možné podat stížnost přímo u Úřadu pro ochranu osobních údajů, který je oprávněn, pokud shledá porušení zákonných povinností ze strany zaměstnavatele, uložit mu pokutu až do výše 5 milionů, v nejzávažnějších případech dokonce 10 milionů Kč. V úvahu samozřejmě mohou přicházet též občanskoprávní prostředky ochrany, přičemž představit si lze zejména podání žaloby na ochranu osobnosti v důsledku porušení § 84 občanského zákoníku.

Odpovídá: Mgr. Lukáš Mojžíš

 

Platforma zdravotních pojištěnců

Platforma zdravotních pojištěnců
Platforma zdravotních pojištěnců ČR, z.ú. je nestátní, nezisková organizace zaměřená na ochranu zájmů pacientů a pojištěnců v českém zdravotnictví.